28. říjen 1918 započal vývoj naší republiky. První léta byla ve znamení euforie z konce války a snah nějak nastavit politické i společenské směřování tehdejšího Československa.
Přibližně od poloviny 20. let začala ekonomická konjuktura, společenský život se tedy mohl rozvinout naplno. Jak to vypadalo, když přišla dáma do společnosti? Podle toho, co se píše v tehdejších společenských časopisech, se vlastně doplňky, které dámy nosily, příliš nezměnily od těch, které ženy nosí dnes.
Podívejme se na líčení. V módě bylo líčení podle francouzského stylu. Ženy často nosily výrazné, rudé rtěnky, zvýrazněné obočí a tvářenku. Vlasy měly natočené a sponkou připnuté dozadu. Běžné byly rukavice, které si dáma, na rozdíl od muže, nikdy nesundala. Navrchu je často zdobil prsten. Kabelky byly vždy menší, mnohdy jen psaníčka, protože tehdejším ženám bohatě na těch pár kousků, peněženku či krabičku cigaret, stačila .
Mimochodem i kouření bylo společenským ukazatelem i doplňkem. Ženy držely cigaretu v dlouhé špičce, tím se vyhnuly nežádoucímu pachu, který by jinak ulpěl na rukou.
Střih večerních šatů byl velmi podobný těm dnešním, v módě byly šaty splývavé a dlouhé. Pokud neměly alespoň krátký rukáv zakrývající ramena, nosilo se např. tzv. boa, jakýsi dlouhý šál položený na ramenou.
Některé ženy si už v té době troufly nosit kalhoty či kalhotové sukně, ale boty na podpatku byly samozřejmostí. Kdežto dnes je nahrazují bílé tenisky!
Dnes může žena nosit, co chce, velké kabelky, batohy, zkrátka co se jí hodí. Jedno je jisté. Jakkoliv vypadá první republika krásně a idylicky, rozhodně nebyly ženy tak svobodné jako dnes. Sále platily sňatky z rozumu, pokud nastal rozvod, pak hrozilo, že si nebude moct nechat dítě.
Na druhou stranu měli alespoň v dobré společnosti lidé snahu zachovávat pravidla etikety. Pustit ženu ve dveřích, počkat, až se posadí, políbit jí ruku.
Nezařazené